Tábor 2017 - info z tábora

Dobytí severního pólu

Předem se omlouvám za překlepy a pravopysné chibi. Pokud najdete slovo, které se textu vůbec netýká, je to automatický návrh a oprava od googlu. Věřte např., že jsme neměli polévku pódiovou, ale pórkovou atd… Budu rád za upozornění a text opravím…

...............................­.....................

FOTOGALERIE

15.7. – Sobota
Deník táborového speditéra, den patnáctý.
JSME DOMA!!!
Děkuji Všem rodičům za pomoc a za shovívavost při bourání. Chce to pevné nervy
Dále bych rád poděkoval Všem vedoucím, kuchařkám, expediční doktorce a i dětem, že jsme to spolu vydrželi a bez jakékoli ponorky jsme ten severní pól dobyli, nebo snad dobili???
Přeji Všem krásné a pohodové léto bez úrazů a doufám, že se v záři Všichni sejdeme. Bližší info určitě rozešlu. Mějte se fajn Bambi 

14.7. – Pátek
Deník táborové omrzliny, den čtrnáctý.
V noci jen 6°C! V takovéto zimě, se nám profesora Berana rozmrazit nepodařilo
Dopoledne probíhají lehké práce v táboře, příprava závěrečného ohně. Polárníci připravují tyčky na vlajky, aby mohli po závěrečném ataku na pólu zanechat důkaz své přítomnosti. Zároveň probíhají poslední úpravy písní proti trudomyslnosti, které družinky budou zpívat u závěrečného ohně. Bedlivě sledujeme předpověď počasí a meteoradar pro oblast za polárním kruhem, neboť su nikdo jistě nepřeje pět píseň za vytrvalé sněhové bouře. I základní tábor by se opouštěl značně komplikovaně. No, uvidíme…

Po poledním klidu proběhne závěrečná etapa CTH. Vzhledem k tomu, že píšu z čekárny RTG z kontroly, tak další informace podám později. Ruka se zdá býti ok a nejmenovaný J.M. táhne a srůstá Snímek z RTG naleznete v táborové fotogalerii… Samozřejmě vtip 

13.7. – Čtvrtek
Deník táborového účetního, den třináctý.
Probudili jsme se do velmi mrazivého rána. Teplota 9°C. Naštěstí neprší, to by mi až příliš připomínalo loňskou dovolenou
Dopolední program je zasvěcen dokončování včerejších etap, které se bohužel kvůli závějím sněhu a silné sněhové bouři nemohly dokončit…

Odpoledne etapa CTH: Zápis do pamětní pólové knihy. Příběh: Výpravy konečně dorazily na základnu na pólu, kde se zapisují do pamětní knihy, aby nikdo nemohl zpochybnit to, čeho dosáhly. Program: V lese bylo rozmístěno 30 kartiček – na kterých byla čísla od 1 do 15. Všechny děti najednou vběhly do stanoveného území a běhaly a hledaly kartičky. Na každou kartičku se musely podepsat na nejvyšší volnou pozici. Cílem bylo být na co nejvyšším místě na co nejvíce kartičkách.
Těsně před večerkou odvážíme „čekatele roverského kmenu“ na noční výsadek, který bude zakončen přechodovým rituálem ze skautů a skautek do roverského kmene. O samotném rituálu bohužel psát nemůžu, neboť jeho náplň je přísně střeženým tajemstvím…
Je 1:00H a teplota na teploměru ve stanu je 6°C 

PS pro paní, co včera volala VŠECHNO NAPROSTO V POHODĚ úmyslně nejmenuji. Teď mi došlo, že volaly maminky dvě. Tak pro obě platí to samé 

12.7. – Středa
Deník táborového taxikáře, den dvanáctý.
Dnes dopoledne program po družinách. Náplň je různá, od odborek, her, práce, výroby až po mytí. Během dopoledne a poledního klidu zároveň probíhá příprava hned tří etap táborové hry. Před obědem ještě vyrážím do Mulačovy nemocnice zkontrolovat jak nám srůstá ruka. Máme štěstí a narážíme na stejného doktora jako v pondělí, ten však pouze zkontroluje, jestli sádra někde netlačí a během deseti minut opět nemocnici opouštíme. Vzhledem k tomu, že cesta trvá cca 40 minut tam a 40 minut zpět je desetiminutová návštěva v nemocnici poměrně úsměvná Naštěstí v čekárně nikdo nebyl a šli jsme hned na řadu.
Po obědě probíhají hned 4 etapy celotáborové hry.

Pro nejmenší:
Nepořádek po předchozích výpravách Legenda: Družiny cestou k pólu narážejí na odpadky zanechané předchozími výpravami a snaží se po nich aspoň částečně uklidit. Pravidla: Děti vyrážely postupně od nejmladších po nejstarší po stanovené trase. Na trase bylo rozmístěno několik věcí, které do lesa nepatří (holinka, zrcátko, noviny apod.). Děti předem nevěděly, kolik jich je, musely si zapamatovat co nejvíc předmětů a v cíli je všechny sepsat na papír. Hodnotilo se, kdo si předmětů zapamatoval nejvíc.

Pro všechny :
Rodná řeč Legenda: Výprava musí projít nebezpečným úsekem, který je přehledný jen z nedalekého vyvýšeného místa. Jeden člen výpravy tam proto vyleze a naviguje ostatní. Aby ale neporadil ostatním výpravám, radí svým přátelům v rodné řeči. Pravidla: Na louce byla lanem vyznačena trasa, kterou museli všichni členové družiny poslepu projít a nevyšlápnout ven. Vybraný člověk z družiny trasu sledoval z posedu a navigoval toho, kdo zrovna šel. Cílem bylo, aby družina prošla trasu s co nejméně šlápnutími vedle. Během cesty musely děti např. naplnit hrnek vodou, hodit tři koule do čtverce na zemi, podlézt síť, přejít kladu atd.

Pro velké:
Driftování – na nafukovacím člunu podobném malému raftu objet bojku uprostřed rybníka.
Trochu jsme čekali, kdo se cvakne a mysleli jsme, že nikdo, ale nakonec koupel proběhla. Malý M.R.
chtěl protnout cílovou fotobuňku v nejlepším čase a tak se těsně před cílem natáhl s pádlem dopředu a koupel byla na světě. Každému alespoň trochu znalému fyziky musí být jasné, že pokud se někdo s pádlem v ruce do půl těla nahne přes hranu člunu, jej musí po hlavě opustit. Vzhledem k hloubce našeho arktického ledového rybníka si myslím, že ani tak nehrozí utonutí, jako spíš děsivá smrt zaboření do bahna na dně Rybník se sice zdá býti plný, ale myslím si, že poměr bahno : voda bude minimálně 50:50, ne-li spíš víc ve prospěch bahna. O takovýchto věcech se asi žertovat nemá, ale úsměvné to jistě bylo.

Další zkouškou polárníka bylo v polární noci udělat se zavázanýma očima na louce z lana čtverec. Vzhledem k tomu, že oči má zavázané celá družina, už to tak lehký úkol není 

Celý den se střídají přeháňky s polojasnou oblohou a velice rychlými nízkými mraky…

11.7.- Úterý
Deník táborového výletníka, den jedenáctý.

Výlet…
Během dnešního dne se nic zajímavého nestalo
Celý tábor se vydal na celodenní výlet. Větší družiny se vydaly autobusem na výlet do Bečova nad Teplou, podívat se na Relikviář svatého Maura. Ty menší vyrazily pěšky do Nečtin na koupaliště, ale to bylo bohužel vypuštěné. Tak jsme si zahráli Brännball a fotbal na místním hřišti. Vzali jsme útokem místní Jednotu Coop a regionální muzeum. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na zámku Nečtiny na zmrzlinu kávu a něco k pití. Na své si určitě přišel každý a všichni vypadali spokojeně. Večer kytara a zpěv. Nálada více než příjemná 

10.7. – Pondělí

Deník táborového saniťáka, den desátý.
Dnešní den začíná již velmi brzy, protože se Lví družina rozhodla, že dojede přepadnout nedaleký tábor světlušek z Prahy. Kluci vyrazili vlastně už den dopředu na obhlídku terénu. Krytí na tuto obhlídku přes den měli naprosto dokonalé, vydávali se za příměstský tábor youtuberů a vyzbrojeni mobilními telefony, kamerami a dostatečně křiklavým oblečením jim to musel každý uvěřit. Světlušky a jejich vedoucí musely odpovídat na hloupé dotazy mladých výrostků proč jim z těch stanů trčí ty tyče a podobně sofistikované otázky. Měli samozřejmě na mysli jejich teepee. Během tohoto krycího YouTuberského výletu pořídili dokonalou fotodokumentaci tábora děvčat. Lehce po půlnoci Alfi naložil kluky a odvezl je do tábora na vlastní přepad. Jsem přesvědčen, že pražská děvčata patrně nikdy předat na vlastní kůži nezažila. Prý to celé probíhalo docela úsměvně. Kluci měli připravenou pyrotechniku, kterou se pokoušeli vyzkoušet u nás táboře, ale účinky jejich chemických zbraní nás doslova a do písmene odzbrojily. Nákup proběhl patrně v oddělení pyrotechniky pro děti do tří let, protože dýmovnice ani petardy v nočním táboře nebyly vidět ani slyšet. Přepadová výprava byla zřejmě velmi úspěšná, protože do našeho tábora přivezli jedno áčko, ohromný balík toaletního papíru, dva míče a další spoustu věcí, kterou uložili na našem táborovém náměstíčku. Jako info pro toho, kdo je vlastně přepadl, pověsili na stožár balvan tričko, dopis a podrobnou mapu s umístěním našeho Tábora.

Kdy se kluci z přepadu vrátili netuším, protože jsem již tvrdě spal. Pondělní den začal naprosto tradičně. Velký nákup v Nečtinech, v Manětíně vyzvednout spoustu balíků, dopisů a pošty a návrat do Tábora. Celý den byl zasvěcen sportovním aktivitám typu turnaj ve fotbale, lakrosu, přehazované, všehoballu a dalších podobných sportů. Dopoledne probíhalo celkem hladce, až těsně před mým návratem z nákupu mi volala Áší, že jeden nejmenovaný Chlapec se srazil s druhým a oba upadli. Prvního nejmenovaného chlapce ruka bohužel neunesla tíhu dvou těl a značně se pochroumala. (rodiče informováni, ostatní zachovají severský klid) Následoval bleskový převoz do nám důvěrně známé Mulačovy nemocnice. Následovalo obligátní vysvětlení co a kde se stalo, rentgen, rovnání zlomené končetiny, sádra,znovu rentgen a pak naprosto neočekávaný test elektrocentrály zálohující tento ústav národního zdraví. Výpadek počítačové sítě s ním spojený zapříčinil hodinové čekání na kontrolní RTG snímek a jeho přenos k oku primáře chirurgie. Věřte, že podobné úrazy by se neměly stávat vůbec a pokud je to již nezbytně nutné, tak alespoň po obědě. Všichni tři jsme měli takový hlad, že se v již prázdné čekárně ozývaly střídavé zvuky našich kručících a totálně prázdných žaludků. Závěrem je sádra na pravém předloktí až nad loket na cca 5 týdnů. Kontrola ve středu, tak uvidíme…
Po zbytek dne probíhaly dál turnaje. Večer exhibiční zápas ve volejbalu a po večerce noční etapa CTH.

9.7. – Neděle
Deník pomocné síly v kuchyni, den devátý.

Dnešní noc byla obzvláště teplá. Dnešní den začal malými, zdánlivě bezvýznamnými logistickými nedostatky. Hned po budíčku Došla voda a při vaření snídaňového kakaa došel i propan butan v lahvi na velkém vařiči, na kterém se vaří snídaně z důvodu ušetření času. No, na to, že je neděle a neměl jsem jet nakupovat tak jsem se projel řádně Během dopoledne probíhala etapa celotáborové hry s názvem „Sníme psy“. I na tuto etapu se dá aplikovat replika se známé Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu, ve které Varel Frištenský upozorňuje, že přece žádné psy nemáme!!!

Sníme psy!

Legenda: Výprava už pokročila a jídlo pro psy už začíná docházet. Je tedy třeba po vzoru Amundsena část smečky postřílet, aby bylo čím nakrmit zbytek. Krev zabitých zvířat ale přilákala lední medvědy, kteří naopak loví polárníky.

Pravidla: Většina vedoucích představovala psy a ukryla se v lese s několika životy. Po několika minutách vyrazily do lesa děti – polárníci, kteří se chystají psy postřílet. Když vedoucího dohonily a dotkly se ho, dostaly od něj jeden život. Lesem se ale pohybovali i dva označení vedoucí – medvědi. Ti chytali děti a když se někoho dotkli, označili mu jednu končetinu a sebrali všechny životy, které měl u sebe. Když mělo dítě označeny všechny končetiny, hra pro něj končila. Cílem bylo získat co nejvíc psích životů.

Naštěstí se této běhací hry neúčastním, protože máme s Alfim a Rysama službu, smažíme celé dopoledne řízky. Marně zaháním myšlenky na to, že jsem včera přivezl 15 kg kuřecího masa. Zhruba v půlce smažení se ptáme kolik řízků budeme smažit a zjišťuji, že opravdu všechno. No, co vám budu povídat málo jich nebylo. Vzhledem k tomu, že venku je tradičních 30 stupňů musí být v kuchyni u kamen alespoň 72. Jistě by se hodila nějaká píseň proti trudomyslnosti. Instrumentáři nestíhají otírat orosená čela, zásobovači doplňovat láhve s pitím, přípraváři obalovat řízky. Vzhledem k tomu, že se zároveň připravuje meloun na svačinu, polévka k obědu a šťouchá se bramborová kaše, vypadá to u nás jako při natáčení pořadu Ano šéfe Zdeňka Pohlreicha. Vše funguje bezvadně akorát servis vázne No, ještě musím zdůraznit, že by díl z naší kuchyně nebyl tak často vypípávaný jako v originále Hned po obědě odvážím dvě dvojice z družiny Jestřábů, kteří plní tři bílé tesáky a jejich součástí je projít a zaznamenat zážitky z trasy. Mezi vypuštěním obou dvojic mám chvíli času a tak píšu toto zpravodajství. Víc zase večer…

8.7. – Sobota
Deník polární výpravy, den osmý.
Zjišťuji, že každý nákup se něco stane. Stojíme si v poklidu frontu u pokladny s naším devítitisícoým nákupem, který již máme v autě, když tu se náhle otevřou skleněné dveře prodejny a dovnitř vběhnou dva dobrovolní hasiči pro pití. Prý hoří les. Lehce se mi přitěžuje. A kde? Ptá se prodavačka. Prý mezi Březínem a Skelnou Hutí. To se již hroutím úplně!!! Hned jak opouštím sámošku, volám do tábora, kde o ničem nevědí, prý slyšeli sirény, ale jinak nic. UFF, probírám se z komatu a dokončujeme nákupní povinnosti.
Dnes dopoledne proběhla etapa celotáborové hry s názvem „psí spřežení“. Kdo viděl divadelní hru Dobytí severního pólu, jistě pochopí, že žádné psy nemáme. Máme spoustu Varelů Frištenských, které jsme si místo psů vzali s sebou. pořídili jsme ve výprodeji desatery červené boby a zbytek si jistě domyslíte sami Na louce ve stínu jsme vytyčili krásnou, přiměřeně dlouhou závodní trať. Připravili závodní saně, doladili postroje pro Varely, rozlosovali pořadí v jednotlivých rozjížďkách a určili pozice na startovní čáře. Hvizd píšťalky odstartoval první rozjížďku a závodníci se k našemu překvapení vydali velmi rychlým tempem na závodní trať. Trať není nikterak komplikovaná avšak na otočce dochází k drobným tlačenicím a kontaktům závodníků na bobech. Výjimkou není ani zvrtnutý kotník a přejetí nohy od bobu. Naštěstí se nic vážného nestalo a všichni jsou v pohodě. Rozjížďky jsme dvakrát opakovali a vybrali lepší čas.
Těsně před obědem došlo k lehkému vystřídání v naší polární výpravě. Domů odjeli Ivan a Lucka, kteří musí v pondělí do práce a nahradila je družina Lvů se Sárou, která se vrátila z putovní části Tábora. Své putování začali v německém Regensburgu. Každý den ušli něco kolem 30 km a spali kde se dalo. Podrobnější informace z putování snad napíší sami. K obědu byl výborný kuřecí vývar s domácími nudličkami a kuřecí na kari s rýží. Po poledním klidu probíhá program po družinách. Někdo jde na Mensdorff do ledové jámy, kde bývá led ještě v červnu a teplota je výrazně nižší než v okolním lese. Někdo jde na zmrzlinu na zámek Nečtiny. Někdo vyrábí přístřešky v lese, plní se odborky atd. Počasí přes den je příjemné, polojasno, silnější vítr a teplota okolo 25°C. Večer máme připravený buřťák, tak uvidíme, jak bude.

Buřťák se vydařil, počasí taky. Před večerkou sehráli naši táboroví kmeti přátelské exhibiční utkání v kopané proti družstvu"Levi". Je potřeba dodat, že utkání nás stojí rok od roku více sil a následky si léčíme déle… Lvi ač značně unaveni pro svém putování nás bohužel porazili 2:1. Podle některých zaslouženě, podle mě však rozhodně ne
Po večerce následovala noční etapa táborové hry. Děti dostaly svítící kroužky jako náramky a bylo jejich úkolem proběhnout cestu od rybníka do tábora. Po cestě je chytali dospělí členové naší expedice. Každý kdo byl chycen přišel o jeden svůj náramek. V cíli se pak počítali zbývající náramky a podle toho byly přiděleny body. Tato hra měla představovat polární záři a věřte, že když se na nás dav dětí se svítícími kroužky na rukou rozběhl, opravdu to polární záře připomínalo. Budou z toho celkem povedené fotky a jedna společná noční, s rozsvíceným stožárem.

7.7. – Pátek
Deník vedoucího tábora, den sedmý.

V noci nás zastihl celkem silný déšť, ale při budíčku již vše ok. Teplota 12°C. Dopoledne hra Maršál a špion, inspirovaná známou deskovou hrou. Během dopoledního nákupu to v Nečtinech a Manětíně vypadalo minimálně na konec světa nebo na návrat totalitní vlády. Lidí spousta, fronty dlouhé a regály prázdné. Neuvěřitelné. Naštěstí máme vše objednáno a naše auto praská ve švech jako každý den. Nebýt objednávky hodně dlouho dopředu, všichni bychom asi celý víkend drželi bobříky hladu. K obědu výborné dalmácké čufty s houskovým knedlíkem. Ano podařilo se nám knedlíky prosadit do jídelníčku mezi kuskus a bulgur. Ale vyjednávání s kuchyňským provozem bylo opět tvrdé, na úrovni vysoké politiky. Dnešní den je obzvláště nezdravý, neboť k večeři budou světe div se vdolky Večeře vzhledem k nesnesitelnému vedru v kuchyni přesunuta na pozdější čas. Odpolední program vyplnily dvě etapy celotáborové hry.
Průzkum vzdáleného terénu:
Příběh: Jeden ze členů výpravy se vydal napřed, aby prozkoumal terén. Kvůli vyčerpání se už nemůže vrátit a čeká na ostatní, zbytku výpravy ale nechal vzkaz, jak postupovat. Program: Děti vybíhají štafetově ke stanovišti s dalekohledem, odkud zaostří na papír s textem a snaží se co největší část přečíst a zapamatovat. U družiny poté text přepisují. Cílem je do uplynutí časového limitu co nejpřesněji přepsat co největší část textu.

Doprava vody do tábora: Legenda: Je nutné dopravit do tábora zásoby vody z lodi. Výpravy volí nejkratší cestu, přestože to znamená, že si budou muset vodu přehazovat přes stěnu. Pravidla: Mezi stromy je natažena zástěna výš, než děti dosáhnou. Zároveň nesmí vidět pod ní. Polovina družiny potom běhá s ešusy s vodou, kterou přehazuje přes zástěnu. Druhá polovina vodu do ešusů chytá a snaží se naplnit kýbl. Družiny hrají postupně, rozhoduje množství vody.

Nyní v 19:00 je polojasno bez deště, silnější vítr. Věříme a doufáme, že to tak bude i nadále…
Lehká bouřka se přes nás přehnala, ale následky byly minimální. Noc v klidu, příjemných 15 stupňů.

6.7. – Čtvrtek
Deník Kapitána, den šestý.
Trudomyslnost nás míjí velkým obloukem. Nálada v polárním družstvu je více než dobrá. Nikomu se nestýská a zdá se, že se všem polární výprava líbí. Dnešní noc byla nadprůměrně teplá a rtuť jsme vyhnali na 12 °C. Včera večer jsem ulehl s tím, že jdu včas (23:45) a že do budíčku se dokážu krásně zregenerovat. To jsem bohužel netušil, že budu vstávat po šesté hodině, probuzen nezvanou návštěvou. Netuším proč si zrovna náš stan vyhlédla sršeň, velká jak půl dlaně. Asi 10 minut jsem se přemlouval, že ještě usnu ale neustálé bzučení mě značně znervózňovalo a představa že sršeň bodne alergickou Áší mi spát nedovolila. S nepublikovatelnými výrazy vstávám a nezvanou návštěvu vyprovázím ze stanu. To nám ten den pěkně začíná Není nic horšího, než nevyspalý a nevrlý polárník Na snídani si v duchu broukám píseň proti trudomyslnosti a popíjím výbornou kávu a tak se nálada velmi rychle lepší. Během dopoledne nás čeká trocha nezbytné práce. Řežeme dřevo, štípeme, poklízíme a některé družiny se rozhodly, že porazí strom v lese. Po očku je sleduji a snažím se přispět dobře míněnou radou. Vzhledem k tomu, že teplota v našem polárním arktickém táboře dosáhla 28 stupňů ve stínu, bohužel ne mínus, pro zbytek dopoledne volíme mokrou variantu programu. Děti rozdělíme do skupin a jejich úkolem je štafetovým způsobem házet plastový kelímek s vodou až nakonec do připraveného kbelíku. To se opakuje až do naplnění kyblíku po danou rysku. Je nám ovšem jasné, že tato hra se zvrhne jako vždy ve vodní bitvu každý proti každému a na nikom nezůstane nit suchá. K obědu máme výbornou pórkovou polévku s houstičkou, boloňské špagety a zeleninu. Polední klid je opravdu zasloužený, ale teplota ve stanech je celkem vysoká a proto se část polárníků uchyluje do stínu lesa a odpočívá. Po poledním klidu odcházíme do lesa, kde hrajeme klasickou koulovanou o vlajky. Jako vždy jsme rozdělení na děti a vedoucí. Stav je vyrovnaný a naštěstí se nikomu nic nestalo. Po odpolední svačině máme připravenou etapu celotáborové hry…
Příběh: Výpravy mají problém s hromadícím se odpadem. A nejlepší způsob, jak se problému zbavit a ještě zpomalit konkurenci, je přeházet odpadky do soupeřova tábora. Program: Stojí proti sobě všechny družiny, každá z nich má zásobu papírových koulí. Ty se po odstartování hry snaží všechny naházet do území ostatních týmů. Po uplynutí časového limitu (jehož délku děti předem neznají) se sečte, kolik koulí zůstalo v kterém území. Vítězí ta skupina, která jich má méně. Byla to taková celkem rychlá a pěkně chaotická hra, ale dětem se snad líbila.
Po večeři již necháváme děti odpočinout, měli toho za dnešní den dost. Po večerním nástupu probíhají na obzoru sliby světlušek, vlčat, skautek a skautů. Ještě před večerkou odchází Světlušky a vlčata plnit další z úkolů Tří kapek rosy a Tří bílých tesáků. Během těchto zkoušek musí být děti o samotě v lese a pozorovat tábor, o samotě projít sami trasu nočním lesem (takový těžší bobřík odvahy) a ve dvojici projít trasu přes den a pozorovat okolní les a napsat o tom krátkou zprávu. Vzhledem k tomu, že bylo na organizaci dost dospělých lidí, mohu psát tento příspěvek do internetového deníku polárníka. Paralelně k tomu probíhají i bobříky odvahy pro ty, co se nebojí a chtějí si ho splnit. Věřím, že nakonec nikdo necouvne a všichni ho zdárně projdou. Dobrou (snad teplou) noc 

5.7. – Středa
Všichni ok. Opravdu není čas. Je 23:47h (12°C) a teprve uléhám. Jsem po celém odpoledni na louce na slunci při kontrole etapy již značně použitý. Večer ještě kytara a zpěv. Info napíšu jindy. Omlouvám se…

4.7. – Úterý
Deník polárníka, den čtvrtý.
Celá Polární výprava se zdá býti v pořádku, náznaky trudomyslnosti se zatím neprojevily. Noc na úterý byla poklidná, teplá, cca 13 °C. Celé dopoledne bylo věnováno výrobě lyží a nácviku lyžařské techniky ve velmi hlubokém sněhu. Každá družinka dostala dvě dvoumetrová prkna a provázky, ze kterých si polárníci vyrobili improvizované lyže. Odpoledne probíhal závod velmi podobný současnému biatlonu. Každému musí být jasné, že biatlon vznikl v arktických zemích, při přesunu k pólu a při obraně před ledními medvědy. Naše improvizované lyže pojmou až 4 polárníky. Polárníci stojí na prknech pod kterými mají provlečené provázky, které drží v rukou. Je důležitá synchronizace celého týmu. Při nácviku docházelo k velmi komickým situacím. V průběhu přípravy lyží a tréninku jízdy na nich odcházely jednotlivé družinky do biatlonového areálu ke střelbě na panáčky. Panáčci v našich podmínkách symbolizovaly rozzuřené lední medvědy. Odpoledne proběhl klasický běžecký závod podobný závodu v biatlonu s hromadným startem. Připravili jsme jednoduchou slalomovou dráhu. Na startu se tísnilo 10 párů závodních lyží, do kterých bylo obuto průměrně osm nohou. Věřili jsme tomu, že závod s hromadným startem bude opravdu zábavný ale to, co následovalo po odstartování nás velmi překvapilo. Kolem trati pobíhali servismani s náhradními provázky. Fanoušci s činelami a celou atmosféru by nám mohlo závidět leckteré Mistrovství světa v biatlonu. Celý závod se jel na dvě rozjížďky a výsledný čas v obou rozjíždět se sčítal. Čas po večeři jsme ponechali pro relaxaci biatlonovým závodníkům a nesl se ve znamení deskových her, fotbalu, lakrosu a skutečného odpočinku. Teplota kolem 20:00 dávala jasně najevo že noc bude velmi, velmi chladná a že se nám rtuť z teploměru vyhnat nepovede. Skutečná teplota v brzkých ranních hodinách ve středu dosáhla šesti stupňů Celsia!!! A to není vtip…

Ještě jsem zapomněl zmínit, že naši polární výpravu přijela zkontrolovat arktická hygienická stanice. Obě dámy ze severské země měly pro náš tábor pochopení a velmi se jim líbil. Ostatně podobné kontroly máme každý rok a tak jsme na ně zvyklí a připravení. Kontrola bez ztráty kytičky 3.7. – Pondělí Po deštivé noci větrné, ale polojasné dopoledne. Ve stanu příjemných 25°C. Probíhá program po družinách. Odpoledne bude 3. a 4. etapa CTH…

VÍC JINDY…

2.7. – Neděle Přípravy na cestu na Severní pól vrcholí. Každý správný cestovatel a dobyvatel musí mít vlajku, kterou v cíli hrdě umístí na odiv všem ostatním. Samozřejmě i my musíme mít svojí vlajku, kterou umístíme na severním pólu. Děti dostaly bílý kus látky a bylo zcela na nich, jak svojí vlajku vyzdobí. Někdo na výrobu použil fixy někdo vodovky, někdo kombinaci obojího. Byli jsme všichni překvapení jak šikovné děti jsou a jak krásné vlajky vyrobily. Po výborném obědě, ke kterému jsme měli kuřecí čínu s rýží, vypukla další etapa táborové hry. Vzhledem k tomu, že jsme v podstatě na severní pól ještě nevyrazili a jsme stále ve stádiu příprav, je nutné si věci na výpravu nechat zkontrolovat na celnici. Děti dostaly seznam věcí, které musejí vzít na výpravu (3 ešusy, 1 karimatka, 2 spacáky, 2 lahve s vodou, 4 tužky a 1 blok, 1 nůž, 2 hřebeny, vařečka, 1 pohorky, 1 rukavice, 3 čepice). S každým jednotlivým kusem potom běhaly na celnici, kde je odkládaly u „celního úředníka“. Děti běhaly štafetově a každé mohlo nést pouze jednu věc najednou. Zatímco někdo běžel na celnici, zbytek družiny sháněl ostatní věci ze seznamu. Cílem bylo odnosit všechno ze seznamu v co nejkratším čase. Večer se nesl ve znamení sportovní her a individuálního program. Vzhledem k tomu, že se děti celkem dobře zabavily, nechali jsme jim volný prostor. Po večerním nástupu jsme řešili, jestli zapálíme slavnostní táborový oheň, ale vzhledem k velmi silnému větru, jsme si to nakonec rozmysleli. Vítr sice kolem 21h utichl, ale to již bylo na oheň pozdě. V nočních hodinách u nás poměrně dost pršelo. Noční teplota 10 stupňů.

1.7. – sobota Letošní odjezd se obešel naštěstí bez výraznějších problémů. Všechna auta a autobusy dorazily až do Tábora a naštěstí nám žádné nevypovědělo službu. Po příjezdu probíhalo klasické ubytování a seznámení se s již stejně dobře známým místem. Je neuvěřitelné, že naši táborníci jsou již naprosto soběstační a po hodině na táboře mi připadá, že jsme vloni v podstatě ani neodjeli. Každý ví přesně co má dělat, kde co je, kde co najít, co smí a co nesmí. Parta z mého pohledu je naprosto ideální. Někomu se může zdát, že počet lidí na táboře blížící se rovné stovce bude působit chaoticky, ale není tomu tak. Každý přesně ví, kde je jeho místo a tak nám celé soukolí krásně šlape. Máte skvělé děti K večeři je každoroční buřtguláš. Letos mi přišel opravdu delikátní… Večer proběhlo seznámení s táborovkou. Pár vedoucích si přivezlo pár stylových oblečků a rekvizit. My s Alfim jsme nazuli stylové lyže firmy Jasansport s již poměrně ztrouchnivělými koženými popruhy. Jak se ukázalo, tak jsme značně promazali a evidentně zvolili špatný vosk. Ani klistr do +15 nestačil na naší suchou trávu. Měli jsme zvolit raději nějaký lubrikant, či olej. Je pravda, že za takto mizernou práci by asi Lukáš Bauer svoje servismany 100% vyměnil, ne-li něco horšího… V letošní táborovce bude systém trochu odlišný od minulých let. Děti dostaly losovací kartičky a na každou etapu táborové hry budou hrát v jiném složení.

ODJEZD Z TÁBORA :Oproti minulým letům jsme bohužel nuceni přesunout příjezd rodičů až na sobotu 15.7. ráno, v cca 8h. Děkujeme za pochopení

Prosíme o pomalou jízdu kolem chalup v Březíně! Děti, kterým přijedou rodiče i nadále podléhají táborovému řádu. Děkujeme za pochopení…

Pokud se k nám chystáte, tak výchozím bodem je obec Březín, dále po malých dřevěných šipkách. Nejezděte podle navigace až do tábora, vede špatně z obce Plachtín. Zde je MAPA s cestou k táboru přes BŘEZÍN!!!

DĚKUJEME PŘEDEM ZA POMOC PŘI BOURÁNÍ
Odvoz dětí z tábora bude možný až po úplném zabalení a úklidu na táboře !!! (cca 12h, dříve NE)
Autobus v sobotu přijede ke zdravotnímu středisku v Karlovotýnské ulici (naproti hřišti) a kufry budou k vyzvednutí v klubovně po úklidu táborových věcí, stejně jako v minulých letech.

Popis cesty z Rudné do Březína!!!

MAPA s cestou k táboru přes BŘEZÍN!!!

Stornopodmínky tábora

Táborový řád
Všechny dokumenty k táboru

...............................­...................

««« Předchozí text: Pomozte dětem 2016-2017
Následující text: Tour de Kačák 2017 »»»
Na úvodní stránku

2