Výprava na Vraní skálu
Počasí nám přálo, svítilo
krásně sluníčko a bylo příjemné teploučko. Na nučickém nádraží se
nás sešlo dohromady 28 a pes, z tohoto celkového počtu bylo 22 dětí!
Cestou vlakem do Berouna jsme si představovali, jak asi ta Vraní skála bude
vypadat, a proč se tak vůbec jmenuje.
Dorazili jsme do Berouna, ale ani chvilku jsme se nezdrželi, protože jsme pospíchali na přestup směr Zdice. Ve Zdicích jsme se napojili na modrou značku, ale moc daleko jsme po ní nedošli, ač jsme to měli v plánu. CH nás totiž nalákal se jít podívat na náměstí, kde je obrovská mramorová točící se koule na způsob fontánky. Od této chvíle jsme se vydali po „zaručené zkratce“ kterou vymyslel CH. Bára nám cestou předváděla skutečně „psí kusy“. Na povel předvedla sedni, lehni, válej sudy, tancuj (rotace dokola kolem své osy:-)) a taky předvedla mrtvolku. Lehla si na záda, vystrčila jazyk a ani se nehnula! Náramně jsme se bavili!! Po chvilce pauzy nás ale čekal pěkný kopec. Nahoře jsme si zahráli Lidské pexeso a šli jsme dál. Náš výstup ještě zdaleka nebyl u konce. Cestou na vrchol jsme hráli HUTUTU. Po strastiplném „vyškrábání se“ na vrchol skály se nám naskytl krásný výhled do širého kraje. Pokochali jsme se krásami krajiny, vyfotili jsme se a podepsali jsme se do tamějšího deníčku jako vítězoslavní hrdinové této expedice! Poté jsme s hrůzou zjistili, že cesta dolů po skále bude daleko horší než výšlap nahoru. Zvládli jsme to a celou cestu nazpátek jsme hráli vylepšenou verzi hry BOMBA, NEPŘÍTEL, POVODEŇ. Všichni jsme se neuvěřitelně bavili:-D. Ke konci našeho putování jsme si zahráli ještě jednu hru. Družstva se vzájemně svázaly podle určitých pravidel a musely ujít co nejdelší trasu za časový úsek 10 min. Vyhrálo Ivančino družstvo. Cestou na nádraží jsme se opět osvěžili u mramorové koule, na nádraží jsme si koupili zmrzku a tradá domů.
Autor textu a fotografií: Jitka Sedlačiková
««« Předchozí text: Balvaňácké tvoření - smaltování
Následující text: Lví výprava do Náprstkova muzea »»»
Na úvodní stránku
