Sázení stromků Vlašim 2003
Letos již podruhé se vydalo naše středisko sázet stromky v okolí Vlašimi. Tentokráte byla celá akce určena všem starším 15ti let.
Vlašim, 17.-19.10.2003
S Anti, Řízkem, Fandou a Ondrou jsme se sešli v pátek večer na Hlavním nádraží v Praze, vlak nás odvezl do Vlašimi. Ubytovali jsme se v místním Ekocentru, chvilku po nás dorazili Alfi s Ivou a „Balvaňácká“ část brigádníků byla téměř kompletní. Andulka se k nám připojila druhý den ráno. Sobotní vstávání bylo krapet utrpením, protože plánovaný odjezd byl již na 7 hodin ráno. Takže když v po půl šesté zazvonil budík, museli jsme se hodně přemáhat, abychom vylezli ze spacáků. Ale podařilo se! Navlékli jsme se do pracovního a po rychlé snídani nasedli do aut, spolu s námi jelo i několik brigádníků od Českého svazu ochránců přírody. První zastávka byla ještě ve Vlašimi – nejprve bylo nutné naložit potřebné nářadí a hlavně sazenice stromků. Asi po půl hodině jízdy jsme zastavili u silnice nedaleko Blažejovic, tam každý nafasoval lopatu a dřevěný kolík. S nimi jsme si stoupli v rozestupech do řady, vyrovnali kolíky do zákrytu, vyryli díru pro strom, popošli o kousek dál a znovu se všechno opakovalo, dokud podél cesty nebylo potřebné množství děr. Pak jsme ve dvojicích zhruba dvoumetrové třešně zasadili, kluci zatloukli kolíky, nasadili jsme stromkům ochranu proti okusu a bylo hotovo. Sázení javorů a švestek na protější cestě bylo horší – půda tu byla tvrdá a navíc foukal studený vítr, nicméně práce nám šla rychle od ruky a před polednem nám zbývala poslední čtyřicítka stromků. Tu jsme ale sázeli až po obědě – výtečná sekaná s chlebem. Když jsme dosázeli zbývající javory – přičemž jsme se dozvěděli, že se ořezávají tak, „že se odstraní všechny větve konkurující terminálu, uschlé, polámané a jdoucí do koruny,“ všichni účastníci sázení zapózovali na závěrečné foto a přesunuli se do Blažejovické hospody. Místní starosta a majitel v jednom nás totiž pozval na grog. A nezůstalo jen u grogu – na stole se objevila tentokráte teplá sekaná! Po příjemném občerstvení následoval návrat do Vlašimi. Na stanici jsme si prohlédli zvířata, která zde místní ochranáři chovají – dva krkavce – jednoho dokonce mluvícího, rysa Míšu, veverky a spousty ptáků s poraněnými křídly. Večer jsme pak strávili v příjemné hospůdce na náměstí. Druhý den brzy ráno odjel Alfi s Anti a Řízkem do Rudné a my ostatní se po snídaní (někteří, ač je to s podivem, snídali sekanou s chlebem) vydali do zámku na prohlídku muzea. Zde se navíc konala i výstava malování na hedvábí, a tak bylo opravdu na co se dívat. No a po procházce v místním zámeckém parku jsme nasedli do vlaku a vydali se na cestu domů s pocitem, že i díky nám roste na Podblanicku o 140 nových stromků více.
Text: Lenka H.
««« Předchozí text: 5. Balvanův běh 2003
Následující text: Po stopách Yettiho 2004 »»»
Na úvodní stránku
