Listopadová výprava
Za cíl letošní listopadové výpravy jsme si vybrali hlavní město. Nevydali
jsme se však do té centrální části, ale na jeho jihozápadní okraj, kde
se nachází přírodní rezervace Prokopské údolí. Nabízí vše, co nám
k výpravě stačí – krásnou přírodu, prostor na hraní her a navíc
není daleko.
Jindy poklidné ráno na nučickém nádraží zaplnily před osmou hodinou desítky dětí všech věkových kategorií, vedoucích, ostatních účastníků a v neposlední řadě i rodičů, kteří přišli vyprovodit své děti. Do vlaku jsme se všichni zvládli poskládat a dokonce zbylo místo i na ty účastníky výpravy, kteří přistoupili na rudenském nádraží. Jízda netrvala dlouho, a když jsme se při vystupování na zastávce v Hlubočepích počítali, mile nás překvapilo, kolik se nás vydalo na výpravu. Včetně dvou nemluvňat v kočárcích nás bylo 59. Pěkná účast. Však taky počasí bylo na procházku ideální a podzimní zbarvení přírody k tomu jen svádělo. Z vlakové zastávky jsme se vydali údolím zpět do Holyně. První zastávka byla u známého jezírka. To se proslavilo mj. tím, že se objevilo v několika filmech. Dnešním lákadlem však nebyly žádné hvězdy stříbrného plátna, ale krásné labutě. A ty chtěl vidět každý. Ony sice z tak početné návštěvy, která jim nepřinesla nic k snědku moc velkou radost neměly, nicméně vyfotit se ještě nechaly. Co by to ale bylo za výpravu, kdyby nedošlo na hry? Na rozehřátí jsme si zahráli schovku. Najít vhodný úkryt při tak vysokém počtu hráčů nebylo úplně jednoduché, nehledě na to, že keříky a stromky, které by jindy poskytovaly vhodný úkryt, už dávno opadaly. Dětem to však vůbec nevadilo, a kdybychom se nerozhodli pokračovat v cestě, tak by vydržely hrát snad celý den. Další atrakcí, která nás na naší trase čekala, byla procházka krátkou, ale neosvětlenou štolou. Všichni to zvládli a na další zastávce u dětského hřiště se s chutí pustili nejen do svačin, které si nesli v batůžkách, ale také do dalších her. Maso v kruhu je také jistota, která nezklame. I v Červeném lomu, kam jsme následně pokračovali, došlo na další dávku oblíbených her typu jako je mrazík či sbližování. Jenomže čas neúprosně běžel dál a my se museli odebrat na holyňské nádraží, abychom se opět pokusili překonat neoficiální rekord v počtu lidí v jednovagonovém motoráku. Tentokrát jsme museli být opravdu velmi blízko, protože i paní průvodčí vytáhla svůj fotoaparát. Naštěstí dost cestujících vystoupilo už v Řeporyjích a cesta zpět na nučické nádraží byla o něco pohodlnější. Na nádraží už na své děti plné zážitků čekali rodiče a my doufáme, že nejen děti, ale i ostatní těší na zážitky z některé z příští a neméně povedené výpravy jako byla tato.
Autor textu: Alča Hábltová
««« Předchozí text: 11. Balvanův běh - VÝSLEDKY, FOTKY
Následující text: 2. Balvaňácké smaltování »»»
Na úvodní stránku
