12. Balvaňácký přechod Brd
Letošní přechod Brd byl ve znamení dvanáctek – konal se
12.12. a byl to již dvanáctý ročník!
Naše putování jsme zahájili chvíli po šesté hodině ranní na zastávce u Delvity. Že tam bude touto dobou někdo nastupovat do autobusu nečekal ani sám řidič, a tak kdybychom na něj nezamávali, aby nám zastavil, nemusel se vůbec žádný přechod konat.
Autobusem jsme dojeli do Zdic a odtud pokračovali dalším autobusem a vlakem až do Jinců, na tradiční start našeho pochodu. Venku se teprve rozednívalo, lehce sněžilo a my se již zahřívali úvodním stoupáním ke Křižatkám. A abychom si zdolávání úvodního kopce (a i následující trasu zpestřili), hráli jsme již tradiční hru „Na smraďocha“, který tentokráte dostal podobu pískacích pejsků a kočiček.
Na křižovatce červené turistické značky se silnicí přišla řada na další hru – Triangl. Pokud si chcete zahrát něco co kombinuje běhání, přetahování a drcení kloubů, je to hra přesně pro vás. Možná i z tohoto důvodu se druhého kola hry zúčastnil ještě menší počet žen a dívek, než toho prvního, a i ty odvážné se příliš daleko neprobojovaly. Ale i silnější polovina naší výpravy uznala, že dvakrát stačilo a mohli jsme pokračovat dál na Kuchyňku.
Pro místo na oběd je to název naprosto ideální. Poté, co jsme si příjemně zaplnili žaludky, nás čekala cesta po hřebeni zakončená mírným stoupáním ke Stožci, kde jsme si udělali další krátkou občerstvovací zastávku. Počasí totiž sice bylo krásné – mrzlo a místy padal sníh, ale jakmile člověk chvilku stál, dávala se do něj zima.
Odtud jsme pokračovali dál na rozcestí Na Soudném, kde jsme se již těšili na další z tradičních her. Bohužel na ně nedošlo. Polovina z nás se tak zapovídala, že namísto, abychom pokračovali po značce, tak jsme odbočili do kopce a ocitli se na cestě vedoucí k vojenskému prostoru. Naštěstí byl mezi námi i Lopuch, se v těchto místech ocitl i při jednom z minulých přechodů, a tak věděl, že stačí obejít vojenský prostor a napojit se na jinou cestu, která již vede ke křižovatce, kde bychom se měli sejít s ostatními.
Jak kdosi poznamenal: „Je to sice horší cesta, ale zato delší.“ Vyšlapanou pěšinkou jsme šli podél plotu oddělujícího základnu od okolního lesa a z druhé strany jsme měli prudký svah, po kterém nám to neustále klouzalo. Ale přežili jsme všichni a odměnou nám byl pohled na zasněžené jezírko u cesty. Po několika kilometrech jsme se opět napojili na zelenou značku, sešli se i s druhou polovinou účastníků přechodu a společně dorazili do Haloun k Zrzavému Paviánovi, kde na nás již čekali rezervované stoly a něco teplého na zahřátí.
Letošní rok jsme trasu téměř proběhli, a proto jsme měli v hospodě dostatek času na to si odpočinout a zregenerovat natolik, abychom si pak zvládli zatančit na myslivecké zábavě, která začínala o něco později na sále. Tombolu jsme bohužel už nestihli – čekalo nás totiž ještě pět kilometrů cesty do Zadní Třebáně, odkud nám jel před desátou vlak do Berouna.
Po téměř hodině čekání jsme již krapet promrzlí a unavení nasedli do příjemně vyhřátého autobusu a vydali se zpět do Rudné.
Letošní ročník Balvaňáckého přechodu Brd se opět vydařil a my se již těšíme na ten následující. Letos mezi námi bylo i spousta nových tváří, a tak doufáme, že se jim přechod líbil a že se s nimi potkáme i na dalším ročníku.
««« Předchozí text: Mikulášský karneval 2009
Následující text: Dárky pro seniory »»»
Na úvodní stránku
