Spaní u klubovny 27. – 28. Listopadu 2009
V pátek v pět hodin se sešla družina lišek u klubovny, aby tam spolu strávila příjemnou noc plnou her a zábavy. Protože jsou to už zkušené světlušky, nesměl chybět ohýnek. Sice nám s ním pomohl Alfi s Charliem, ale buřtíky už jsme si opekly samy. Tedy ne tak docela, jelikož Eliška tuto činnost nezvládá a tak všechny obcházela, aby ji opekly buřtíka a ona se mohla nasytit. Nakonec přemluvila Evičku, která pochopila, že pro kus dobrého žvance se musí taky trochu trpět a vytrvat u sálajících plamenů.
Po dobré krmi jsme šly do klubovny, ale nějak jsme zapomněly na nepořádek, který jsme ponechaly venku. K naší smůle měly zrovna u klubovny sraz všechny strašidla z okolí. Stáhli se tam z lesů, bažin, polí, sklepení i všech temných rudenských uliček. No a ti, když viděli ten nepořádek pořádně se na malé světlušky naštvali a chtěli jim připravit krušnou noc. A protože mám holky ráda a jako jejich vedoucí se za ně cítím zodpovědná, dala jsem se do vyjednávání a nakonec strašidla umluvila. Holky měly najít všechny vizitky strašidel a opsat si jejich jména. Vše samozřejmě v tichosti a uctivosti, aby si nikoho proti sobě nepoštvali. Na úspěšnosti jejich lovu záviselo kolik jich v noci bude strašit strašidel, tedy těch, které se jim nepodařilo najít. Nejvíc práce tak měl Prašivec, který svou vizitku dobře skryl a málokdo ho našel. Když jsme si to u strašidel jakštač urovnaly, ještě jsme si pro jistotu vyrobily svoje vlastní strašidla, která jsme si rozvěsily po stropě. Pro jejich oživení jsme použily svítící barvu a tak na nás strašidla z venku už opravdu nemohla. Trochu nám vyhládlo a tak jsme si daly noční zákusek v podobě pečené brambory. Podle vzoru pasáčků, jsme si je daly do žhavého popela a pak si je převalovaly v rukách. Není nad to dát si dobrou bramboru vonící po ohni a okořeněnou špetkou popela. Takovou v restauraci ani doma nikdy na talíř nedostaneme. Posíleny touto lahůdkou jsme ještě chvilku křepčily a nechaly vyniknout své umělecké vlohy k tanci a divadlu. Večer jsme pak zakončily pohádkou a Malence, kterou jsme si pustily na počítači. Po ní nás všechny přemohl sladký spánek. V sobotu ráno jsme se probudily plny elánu. V sedm hodin už klubovna žila čilým rozhovorem. Po složité organizaci ranní hygieny se nás polovina vydala na nákup snídaně a druhá uklidila klubovnu a uvařila čaj. Po snídani jsme pak vyráběly rakety a vypouštěly je vzhůru k našim strašidlům. Posloužil nám k tomu balónek, brčko a provázek. Protože sluníčko rozehnalo mraky a modř se rozlila po nebi, nedalo se smečku veselých liščat déle udržet ve vnitř. Venku jsme si zaběhaly, zahrály nějaké hry a Lucka zastoupila vedoucí a postarala se nám o volný program. Smečka si toho moc nevšimla, ale Hanka zatím vařila polévku. V kotlíku bublala voda, Hanka přikládala do ohně a ještě stačila míchat polévku. K ohni pak některé holky nepřitáhla ani tak vůně, ale možnost se v něm trochu pošťourat. Před obědem pak družinka Hance slíbila, že příště budou vařit oni a Hanka si bude hrát. Poslední úkol, který nás ještě čekal, byl slíbený poklad. Na mapě jsme měly označená stanoviště, kde by se tak mohl nalézat a my jsme ho po skupinkách měly najít. Krabičku plnou sladkostí jsme našly docela rychle, ale co čert nechtěl, byly na ni dva zámky a klíče nikde. A tak jsme se pustily do dalšího hledání. Úspěšná pro tentokrát byla Bára s Angelikou a jeden klíč našly, ale ten druhý ne a ne se nám ukázat. Chvilku jsme ještě bloudily, až jsme to nevydržely a požádaly Hanku o radu. Ta ovšem nebyla zadarmo. Stálo nás to celou půlku pokladu, což od Hanky nebylo pěkné a příště budeme určitě hledat vytrvaleji. Při čekání než si pro nás přijdou rodiče, jsme si ještě zahráli na císaře, který rozkazoval, kolik mají poddaní hodit na kostce a když to nehodili museli draze platit stejným počtem korálků. Vysvobozením pak byla šestka, která zapříčinila převrat a měnila císaře. Byla to docela pěkná hra. Pak už nastala jedna hodina a my jsme se rozešly do svých pelíšků domů. Už teď se těšíme na další podobnou akci a samozřejmě na příští schůzku, kde zase budeme pronikat do tajů mapy.
Text: Hanka Rottová
««« Předchozí text: 2. Balvaňácké smaltování
Následující text: Mikulášský karneval 2009 »»»
Na úvodní stránku
