Červnová výprava Orlů a Lišek
Pátého června se družiny Orlů a Lišek vydaly na společnou výpravu. Krásné počasí bylo objednáno předem a tak nás u autobusu vítalo modré nebe. Sešlo se nás celkem 18 dětí plus dvě vedoucí a jedna maminka. Naší první zastávkou byla Chrustenická šachta, kde jsme měli domluvenou krátkou prohlídku podzemí. Saša, který nás provázel, byl hodný a trpělivě odpovídal na všechny naše dotazy. Nikdo se nestyděl a tak jsme se toho dozvěděli mnohem více, než při běžné prohlídce.
Největší atrakcí byl samozřejmě vláček a na závěr sirény, které probudily i posledního trpaslíka a skřítka v nejposlednějším patře dolu. Když jsme zase vylezli na sluníčko posilnili jsme se krátkou svačinkou, vydali jsme se na cestu, abychom mohli konečně začít lovit kilometry. Hned na úvod nás čekal kopeček, protože jiná cesta nebyla. A tak jsme vylezli na Ovčácký vrch a pak z něj zase slezli. Pro Orlí začátečníky to byla tvrdá zkouška nohou a také botek, protože cesta z příkrého kopce není žádná sranda. Ale na druhou stranu jsme díky této zacházce viděli krásný výhled na údolí Kačáku a na obec Chrustenice. Ta modrá a zelená k sobě krásně ladily. Když jsme slezli na červenou turistickou značku, šlo už se mnohem lehčeji. Co jsme však s Katkou nečekaly, byla malinká vzpoura. Hromadné skandování „máme hlad“ jen maskovalo únavu. Museli jsme však nejdříve někam dojít a tak až na okraji lesa jsme dali pauzu na oběd, co mnohé nesmírně potěšilo. Když nám slehlo tak jsme si zahráli na schovku. Někteří nezbedové objevili nedaleko louže s pulci a hnedle byli celí mokří a od bláta. Nemohli jsme jim nijak vysvětlit, že mokro v botách není na cestu nic příjemného a že si svoje nepohodlí zapříčiňují sami. Po obědě nás čekal úsek přes louky, což znamenalo přímý úder od sluníčka. Louky byly přesto ještě rozmáčené a tak si někteří ještě do botek nějakou tu vodu přidali. Dorazit opět k hranicím lesa se zdálo nemožné. Aby cesta přeci jen trochu utíkala, rozdělili jsme se na skupinky Partizánů, Vedení a Zametačů, které se nesměly navzájem promíchat. Tak průzkumníci hledali turistické značky, vedení rozhodovalo kam se půjde a zametači udávali tempo a hnali ostatní před sebou. Když jsme dorazili do stínu lesa, spousta nás popadala a ke všemu ještě žalostně došla voda. Měli jsme však štěstí a požádali jsme místní chataře, jestli by nám nedali vodu. Připravili jsme je o dobrých dvacet litrů. Toto osvěžení bylo důležité před závěrečným stoupáním po žluté značce do Drahelčic. Z davu už se ozývaly poraženecké řeči typu „já už nemůžu“, „bolí mne nohy“, „já snad umřu“, „už nikdy víc“. Na poslední zastávce se však ukázala skutečná energie, která v malých skautících ještě zůstávala. Po snědení zbytku svačiny se rozutekli po lese a vesele hráli na schovávanou, na peška a jiné hry. Tato přestávka byla hodinová a využili jsme ji i ke skrytí naší tajné schránky. Každý do ní obětoval nějakou svou věc a všichni jsme se podepsali. Toto naše společné tajemství nás dohromady zavázalo k tomu, abychom na podzim na stejné místo opět přišli a věci si vyměnili. Souřadnice naší schránky zveřejníme na webu a každý se může přesvědčit, že je tam ukryta a bude-li chtít může něco za něco směnit. Odtud už nás čekala jen přímá cesta na autobus. Cesta byla plná louží, což většinu Orlů nutilo k soutěžení, kdo je lépe přeskočí. Čím větší louže tím větší výzva a běda tomu kdo se rozhodl louži obejít. Maminky se pak asi doma divily, kudy jsme to šli, když bylo tak krásně. I přes některé útrapy se ale výprava vydařila a všichni jsme zajisté byli rádi, že nám po dlouhé době svítilo sluníčko a my jsme si mohli užívat přírody kolem nás.
GPS souřadnice schránky N50 01.466; E14 09.696 ..-//…/-/.-./---/--/..-/
Hanka
««« Předchozí text: Tiskové vyjádření Junáka k novele loterijního zákona
Následující text: ZVAS 2010 - Krajské kolo »»»
Na úvodní stránku
