PLAY v Mánesu - Výprava Lišek a Tygrů
Mohlo by se zdát, že na výstavě si člověk moc zábavy neužije. Ovšem, pokud vám dovolí nejenom se exponátů dotýkat, ale rovnou si s nimi hrát, klepat do nich, strkat, točit, kreslit, rozebírat je a znovu sestavovat, je jasné, že se nudit nebudete. A přesně podle těchto zásad byla koncipovaná výstava pod taktovkou Petra Nikla v Mánesu.
5. února družiny Lišek a Tygrů využily toho, že akce byla pro velký úspěch o měsíc prodloužena a vydali se ji navštívit. A rozhodně nebylo čeho litovat. První, co člověka při vstupu do výstavní sále doslova praštilo přes uši, byl neuvěřitelný hluk, zvláštní kombinace zvuků z dětského hřiště a továrny. V prvním sále totiž bylo hned několik artefaktů, které vyluzovali podivné zvuky podle toho, jakou silou a jakým nástrojem jste do nich praštili, k tomu zvonící telefony, praskající reprobedny a dělo střílející oblaka dýmu. A to všechno doprovázené nadšenými hlasy dětí, když se obláček z děla povedl obzvlášť krásný, či když lupnutí z reprobedny bylo obzvlášť efektní.
V přízemí bylo o něco tišeji – většina zde vystavovaných exponátů pracovala se světlem a optikou, a tak zde bylo několik možností, jak si vyzkoušet různé barvy stínů, odrazy v zrcadlech, rozpohybovat obrázky točením klikou či vytvářet zvuky čeřením vodní hladiny. A protože při takovém pobíhání po sále vyhládne, daly si děti v zázemí výstavy i oběd a znovu pokračovaly v objevování. Více jak tři hodiny utekly neuvěřitelně rychle.
Cestou zpět jsme se prošli po nábřeží. Sluníčko svítilo a labutě a rackové loudili od dětí nějakou dobrotu. Kromě zbytků svačin jediné co k nim do Vltavy spadlo byla jedna rukavice, patřící nepozornému Tygrovi.
Na Zličíně jsme si čekání na autobus zkrátili hraním na pneumatiky a poté se přesunuli ke klubovně, kde už měli Hanka s Mažírem pro děti připravené hry.
««« Předchozí text: Lednová výprava Veverek a Rysů
Následující text: Balvan a Jeden svět »»»
Na úvodní stránku
