Liščí výprava od mlýna ke mlýnu
Družina Lišek se po delší době a hlavně po zimě rozhodla vydat na výpravu do přírody a vybrala si k tomu ten nejlepší víkend. Jaro sice ještě oficiálně nenastalo, ale my už jsme ho radostně vítaly. Údolí Kačáku je naší oblíbenou oblastí, kam už jsme zavítaly již několikrát a stále jsme ještě neprošly všechny trasy.
Tentokrát jsme šly ze Ptic po nové zpevněné cestě až na Rejnov. Tam byla naše první zastávka, ale hlavně místo pro uvaření našeho skromného oběda. S pomocí místního usedlíka, jsme rozdělaly oheň a již se zkušeností jsme uvařily nudličkovou polévku od mistra pytlíka. Všechny jsme přidaly ruku k dílu a tak si také všechny moc pochutnaly. Sluníčko nám opravdu přálo a brzy byly všechny mikiny z rána v baťohách. Cesta podél Kačáku ubíhala rychle neb se stále klikatila, sem tam strmá stráň dolů, sem tam strmá stráň nahoru, sem tam skála, sem tam prostorná louka. Nedočkavé kytičky už vystrkovaly květy a ptáků bylo slyšet po lese na desítky. Po cestě jsme samozřejmě došly k několika mlýnům, u nichž jsme si zábavnou hrou o odměny zapamatovaly něco o jejich historii a mlynářích. Když se nám chůze zdála příliš dlouhá, neváhaly jsme si zazpívat do kroku a hned se šlo veseleji. Rozehřáté od sluníčka jsme nečekaly, že bychom mohly potkat něco mrazivého, ale zákoutí Kačáku skrývá kdejaká překvapení. A tak jsme krom od sluníčka praskajících borovicových šišek viděly i sníh a led. Na závěr cesty nás čekala milá tečka v podobě sladké točené zmrzliny na unhošťském náměstí. První „jarní“ výprava nám zároveň přinesla i první „jarní“ únavu a zasloužený sladký spánek a odpočinek. Již teď se těšíme na další poznávání Kačáku a lovení 100 jarních kilometrů.
Hanka
««« Předchozí text: Berušky na Neviditelné výstavě
Následující text: První jarní výprava Veverek a Rysů »»»
Na úvodní stránku
