Víkendová výprava do Žloukovic
V polovině října jsme uspořádali víkendovou výpravu. Jelikož se všichni kromě tábora během roku moc nevidíme, byla toto jedinečná příležitost. Do Žloukovic jsme vyrazili postupně po družinách. Někdo jel vlakem, někdo autobusem. Cesta do chatkového tábořiště nebyla dlouhá, bohužel nás ale provázel déšť. Na večer jsme měli naplánovaný táborák s opékáním buřtů a noční hry, ale museli jsme si nechat zajít chuť. Místo toho jsme si zahráli hry ve velké vytápěné jídelně.
Jak už to na společných výletech bývá, první noc jsme děti nemohli zahnat do postelí a ráno stejně řádili už za úsvitu. To se však mělo změnit, protože na sobotu jsme měli naplánovaný výlet po okolních lesích. Ráno byla sice mlha, ale ta se brzy zvedla a nad stromy se brzy vyhouplo sluníčko. Den byl jasný a teplý, listí v lese se barvilo do zlatova, takže jsme s chutí vyrazili. Každá družina měla cestu naplánovanou jinak. Někdo šel do Nižbora, někdo do Hudlic a někdo do Nového Jáchymova. Cestou jsme nezapomněli pozorovat přírodu, plnit úkoly a něco si i zahrát. Na večeři jsme všichni dorazili značně unavení. Děti cestou a vedoucí věčným popoháněním opozdilců a hlemýždím tempem celé výpravy. Po večeři jsme si konečně zahráli venkovní noční hru a něco málo i v jídelně. Dnes jsme nemuseli nikoho do postelí honit, každý tam zalezl velmi rád. V neděli ráno byl ještě před snídaní tábor jako po vymření, takže na snídani jsme dorazili s malým zpožděním, ale to vůbec nevadilo. Ještě jsme si zahráli boj o vlajky a několik dalších her a až byl čas balit a uklízet chatky. Místy to byl trochu oříšek, ale nakonec se všechno podařilo úspěšně vměstnat do batohů a tašek a my jsme mohli po výborném obědě spokojeně odejít na vlak. I dnes bylo krásně a cesta se nám líbila mnohem víc, než v pátek. Doufáme, že se do Žloukovic zase brzy vrátíme.
Maky
««« Předchozí text: Bohdan Poláček (7. 3. 1931–8. 10. 2012)
Následující text: Adventní výprava Lišek »»»
Na úvodní stránku
