Výprava do lesů Karla IV.

Středa 25. 02. 2015, 09.28 od Lenka | Výpravy | 428x

obrazek Sobotní ráno 21. února bylo mrazivé a možná i proto se Lišek na nádraží sešlo tak málo. Za to však ty které přišly – dvě malá liščata a věrná Kíťa, mají pochvalu a díky za jejich odvahu a chuť být na vzduchu. Vyrazily jsme už v osm ráno, abychom nemusely nikam spěchat.

Po cestě vlakem se začalo objevovat i sluníčko. A to blahodárně působilo na jednu malou Lištičku, která byla ve vlaku neposedná jako pytel blech. Možná se tak pro ni do budoucna ujme přezdívka „bleška“. Vystoupily jsme v Srbsku a pokračovaly směrem po žluté trase ke Kubrychtově boudě. Holky už od vlaku toužily po svačině, ale musely si ji alespoň trochu zasloužit a tak bylo smluveno, že až budeme úplně v lese a neuvidím žádně lidské obydlí tak si dáme něco do bříška.

Po cestě jsme hrály různé slovní hry nebo taky na babu aby to rychleji utíkalo. Při naší první zastávce jsme měly zvláštní příležitost zahlédnout datla při své lékařské činnosti. Ťukal do stromu o sto šest kousek nad našimi hlavami. Opravdu jsme ho i viděly ač byl maličký a schován vysoko na stromě. Sotva jsme dosvačily, dohnali nás naši kamarádi ze střediska. Tentýž den a na to stejné místo totiž vyrazila i družina Rysáků a Veverek. Byla jich naprostá převaha – 24 dětí a 4 vedoucí. A tak jsme se k nim připojily a šly v jedné tlupě.

U Kubrychtovy boudy jsme udělali velkou přestávku a Rysáci s Veverkama si vařily gulášovou polévku. Děti došly na dříví a vedoucí vařili byť ne zrovna ukázkovým trempským způsobem, neboť jim chyběl kotlík. Ale podařilo se jim to a pak si na ní všichni smlsli. Společně jsme si ještě zahráli na schovku a protože sluníčko už hřálo jako z jara, taky jsme se trochu poklouzali. Některé holky z Veverek předvedly dokonce velmi dlouhé a zajímavé skluzy.

Pokračovali jsme dále směrem na Svatý Ján. A v lese bylo moc krásně, cestou jsme si povídali a bylo to moc fajn. Taky jsme ulovili jednu kešku a na druhou jsme vyluštily pár indicií z cedulí naučné stezky. Kopce nás trochu potrápily ale určitě to za tu námahu stálo. Nakonec nás trochu tížil čas a tak jsme uháněli směrem na Vráž ve svižnějším tempu. Vše však dobře dopadlo a stihly jsme si ještě zahrát pár her před odjezdem vlaku. Pořádně vyvětraní a unavení jsme se všichni v pořádku vrátili domů. Už teď se těšíme na další výpravu.

Hanka