Balvaňácký přechod Brd

Středa 20. 01. 2016, 18.32 od Lenka | Přechod Brd | 574x

Je to až k neuvěření, ale letos se konal již sedmnáctý ročník přechodu Brd. Tentokráte jsme ho přesunuli na leden – v prosinci se jen velmi těžko hledá volný víkend a hlavně, nebylo ani tolik sněhu, bez kterého zimní přechod není tak úplně zimním jako bahenním.

Letos nám však počasí přálo a vrcholky Brd byly pokryté sněhovým popraškem a občas ještě padalo.

Vlakem z Nučic jsme dojeli na Smíchovské nádraží, rychle přeběhli z jednoho konce nástupiště na druhý, protože jsme měli jen dvě minuty na přestup na další vlak do Řevnic. Tam jsme se konečně spočítali a zjistili, že letos nás jde třicet plus dva psi. Někteří účastníci počítali, kolikátého ročníku se účastní, naopak Klárka, historicky nejmladší (včera šestiletá) měla počty snadné – byla zde poprvé a doufáme, že ne naposledy.

Naše cesta vedla nejprve do kopce na Babku, odtud jsme pokračovali k Jezírku, kde jsme se na chvíli zastavili, abychom si dali nějakou tu svačinu. Pak jsme pokračovali dál k rozcestí Na Rovinách. Někde cestou si Ondra uvědomil a my s ním, že jsme vlastně už dlouhou dobu neviděli jeho psa Rexíka. Jenže zatímco ti co šli vpředu si mysleli, že Rexík je někde pozadu, opačný konec výpravy si to myslel naopak. Chvíli jsme tedy postávali, volali, ale psík nikde. Nakonec se Ondra rozhodl, že se půjde podívat zpět k místům, kde ho viděl naposledy, zatímco my budeme pokračovat dále.

Když jsme došli k restauraci Čunčí huba, už jsme věděli, že pes i jeho páníček se zdárně našli – Rexík se totiž přidal k jiné skupince turistů, která šla opačným směrem. Tak jsme se rozhodli na ně počkat v místní restauraci a zároveň se trochu zahřát gulášovkou, nebo pochutnat na domácích koláčích.

Po šťastném shledání jsme pokračovali dál k rozcestí Na Soudném a na Stožec, odkud to byl již kousek do Všeradic, kde v zámeckém pivovaru naše dvacetikilometrové putování končilo. A jako obvykle, poslední šli do hospody „Smraďoši“ – podle naší již tradiční hry