18. Balvaňácký přechod Brd
Zatímco na většině našich akcí převládají mladší ročníky, Přechod Brd rozhodně není pro děti, ačkoli v době, kdy jsme ho absolvovali poprvé, někteří z jeho letošních účastníků ještě ani nebyli na světě a spousta dalších se teprve učila chodit.
České dráhy posílily spoje, takže po několika ročnících, kdy jsme museli trasu různě upravovat, letos nám spoje krásně navazovaly a my se mohli vydat na pochod z Jinců do Haloun. Krásné zimní počasí, čerstvě napadaný sníh a teploty těsně pod nulou nalákaly spoustu účastníků, takže když jsme se v Jincích spočítali, dopočítali jsme se čísla 32 účastníků + jeden pes.
A pes byl také jediný, kdo byl omluven z tradiční hry „Na Smraďocha“. Hra je to poměrně jednoduchá – kdo má na batohu umístěného jednoho ze tří Smraďochů, ten smrdí a do hospody může jít až poslední. A čekat v mrazu před hospodou se opravdu nikomu nechce, takže každý se snaží co nejrychleji a co nejnenápadněji Smraďocha zbavit.
Nejprve jsme se vystoupali na hřeben nad Čenkovem, což rozehřálo i ty největší zmrzlíky, a pak jsme pokračovali dál po červené značce přes Kuchyňku, Studený vrchu, Jelení palouky až na Stožec. Protože den před tím sněžilo a i během dne se několikrát zatáhlo a něco málo vloček napadlo, byli jsme to občas my, kdo prošlapával ve sněhu cestu jako první. Několikrát jsme také potkali běžkaře a další výletníky.
Zasněžený les byl sice krásný, ale přeci jen, byla docela zima, takže zastávek jsme dělali spíše méně a krátké. Ta poslední byla na křižovatce Na Soudném, odkud to bylo již jen posledních pár kilometrů z kopce do Haloun do restaurace U Zrzavého paviána. Tam se nám podařilo dojít ještě za světla.
Po celém dni venku v zasněženém lese jsme byli rádi za příjemně vytopený sál a teplé jídlo do žaludku. V Halounech však naše cesta nekončila, naopak – následovaly ještě čtyři kilometry do Zadní Třebaně na vlak. Donutit se vyjít zpět do té zimy a tentokrát již za tmy, jen za světla čelovky ještě dojít na nádraží včas pravidelně patří k těm náročnějším částem výletu.
Celkem jsme tak za den ušli něco přes třicet kilometrů a již se těšíme na další – již 19. ročník.
««« Předchozí text: Tříkrálová sbírka
Následující text: Večer plný hvězd - aneb 16. Balvan ples »»»
Na úvodní stránku
