Jarní výprava Lišek
Jaro už sice
bylo v plném proudu, ale my jsme se k výpravě dostaly až teprve v sobotu
17. 4. V plánu jsme toho měly opravdu hodně a tak jsme vyjížděly
z Rudné už v 8:20 Sešlo se nás sedm plus já a Katka. Hned na začátku
dostaly holky úkol a to sledovat cestu a na papírek si zaznamenávat kolik
cestou uvidí škol, zastávek autobusů, kostelů a kaplí, vesnic a jakých a
hospod. Všechny jsme jely stejným autobusem, ale světe div se každá z nás
viděla něco jiného, ale vesnici Ptice prospaly téměř všichni.
Vystoupily jsme na Svárově a hned se vydaly co nejkratší cestou k lesu, nebyly jsme si trochu jisti a tak jsem udělala krátkou průzkumnou cestu a hnedle našla kudy tudy do lesíčka. Na začátku cesty byla stáj s koňmi, což holky nevydržely a musely koníky potěšit pohlazením. Nakonec se ukázalo, že odvážný koník co přišel holky omrknout, má zlomenou nožku a má na ni sádru. Tak jsme ho raději nechaly odpočívat a už jsme mašírovaly po cestě. První zastávka byla uprostřed polí, ale s krásným výhledem do kraje. Slunce krásně hřálo, tak jsme si užily dost modra i zelena. Opakovaly jsme si světové strany. Nejdřív s buzolami – dalo nám trochu zabrat je vůbec správně držet, jsme určily sever. A pak jsme se chvilku pletly s těmi dalšími směry. Aby nám to utkvělo v hlavě, zahrály jsme si na to hru a pak to ještě aplikovaly na plánky map, které každá z holek dostala, aby věděla kudy to vlastně prošla. Zvládly jsme to a snad nám to v těch hlavičkách zůstalo. Ještě jsme si rozdělily funkce zdravotníka (nesl lékárničku), kuchařů (nesly vodu a kotlík), sportovců (nesly míčky a lopatku) a odpadkové čety (nesla odpadkový koš). Když se o povinnosti podělíte hned se snášejí lépe. Pokračovaly jsme krásnou rovnou cestou do lesa a při tom si povídaly a některé z nás i trochu skotačily. Třeba Kristýnka chtěla unést Katku na zádech, ale nepodařilo se jí to. Než se cesta zprudka vrhla z kopce, založily jsme tábor, abychom si mohly udělat ohýnek a polévku. Základní práce nošení dřeva a jeho lámání je nepopulární, ale když je nás dost a všichni se toho chopí je to hned. Některé z nás se však nesolidárně ulejvaly a tím nepřispívaly k společnému dílu. Vaření si vyzkoušely všechny i když ohýnek pálil a míchání nebyla snadná věc. Po gulášové polévce se hned zaprášilo a ještě dlouho holky měly oranžové pusy. Pak jsme zahladily ohniště a uklidily po sobě nepořádek a vydaly se zase na cestu. Jelikož nám naše cestička zahýbala jinam než jsme chtěly, pustily jsme se přímo lesem dolů. Sestup to byl náročný, ale jako skautky jsme to zvládly. Dole nás už čekala pěšinka kolem potůčku s bublající vodou a zase chvilka cesty po rovině. U Markova mlýna holky trochu škemraly po přestávce, ale bylo třeba také někam dojít a tak se pokračovala dál. Zjistila jsem, že nedaleko naší cesty je jedna keška ze hry Geocaching a tak jsem to pojala jako příjemné zpestření naší výpravy. Holky dostaly do ruky GPSku, ukázala jsem jim kde leží poklad a kde jsou ony a že se musí k pokladu dostat a nemine je odměna. Ač to bylo do strmého kopce a zase lesem bez pěšinky holky se na to vrhly. Angelika navigovala jak ještě daleko a kterým směrem a ostatní šplhaly. Na vrcholu je čekala krabička s drobnosti, které si sice nemohly vzít, ale na jedné věci jsme se domluvily a vyměnily ji za pár věcí z lékárničky, která byla všudypřítomná společně s Evičkou – naší zdravotnicí. Mimo jiné tu byl i pěkný výhled na údolí Kačáku. Dole po sestupu dostaly všechny za svůj odvážný výkon bombón a samolepku. Když už jsme to měly k Nouzovu jen kousek, udělaly jsme si přestávku na paloučku, kde jsme poslouchaly ptáčky, kochaly se cválajícími koňmi a potěšily svá těla kouskem svižného pohybu v drobných hrách. Některé vítěze zase čekala odměna. Na závěr výpravy jsme musely trochu spěchat, aby nám neujel autobus, ale sil jsme měly ještě dost. Holky zajímalo kolik jsme ušly kilometrů, protože máme soutěž, kdo jich první ujde sto. A tak jsme si všechny mohly připsat krásných 7 km. V autobuse byl ještě čas na zhodnocení akce a podepsání pamětních lístečků. Všechny už se těšíme na další výpravu, další kilometry a další pěkné zážitky.
Hanka
««« Předchozí text: Noc s Andersenem 2010
Následující text: Závod Vlčat a Světlušek - ZVAS 2010 »»»
Na úvodní stránku
