Tábor 2010 - doplněny fotky

Středa 4. 08. 2010, 16.22 od Maky | Tábory | 1644x

Letošní tábor byl konečně po několika letech ve znamení slunce a tepla. Kromě několika málo dnů vůbec nesprchlo, ba naopak. Většinu tábora bylo vedro a slunečno, což byla oproti loňsku příjemná změna. Jako již několik posledních let, tak i letos jsme tábor stavěli na zelené louce nedaleko Manětína na severním Plzeňsku. Kraj je to krásný a rádi se sem vracíme.

Táborová hra pro tento rok byla na téma Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky. Děti si z domova přinesly trpasličí čapky, které si v průběhu tábora obarvily barvou své družiny a vedoucí se naopak halili do tajemných plášťů. Celý tábor začal Hobití hostinou, při které jsme s chutí konzumovali buchty a koláče napečené našimi maminkami. Druhý den se už činnost tábora rozběhla naplno. Kromě práce, kterou bylo třeba ještě vykonat, jsme si našli dost času i na celotáborovou hru, výlety, tvoření… Jak už jsem se zmínila, pršelo jen několikrát a to hned druhý a třetí den. I když se přihnaly jen přeháňky, byly to přeháňky vydatné. Během několika desítek minut se táborové náměstí změnilo na rybník, voda protékala i několika stany a bylo třeba vykopat odvodňovací stružky. V rozvodněném potoce nám uplaval dokonce i velký hrnec se zbytkem guláše. V noci musely hlídky kontrolovat, jestli potok nestoupá, aby nám voda nevyplavila sklípek s potravinami. Naštěstí jak naše malá povodeň rychle přišla, tak rychle odešla. Za dva dny už nebylo po vodě ani památky a my se mohli dál věnovat táborové činnosti. Hned jednu z prvních nocí jsme zažili přepad našeho tábora. Byla to jen cvičná záležitost, protože přepad prováděl náš dlouholetý kamarád a bývalý skaut Čichal, ale i tak jsme se přesvědčili, že bychom tábor jen stěží ochránili. Zatímco hlídka hrála v jídelně karty, Čichal klidně odvázal z brány vlajky, ze zásobovacího stanu vynesl motorovou pilu a uprostřed tábora zapálil oheň. Od lesa pak vystřelil několik petard, aby dal najevo, že se něco v táboře děje. Teprve pak se někteří z nás probudili, ale hlídka bohužel zklamala a neudělala nic. Dostala tedy školení, jak vyhlásit v případě dalšího přepadu poplach, a to tak dokonale, že příští poplach hlídka vyhlásila sotva za půl hodiny, když ve tmě spatřila tajemnou postavu. Nebyl to však nikdo, kdo chtěl náš tábor znovu přepadnout, ale nic netušící Tučňák, který šel v noci na toaletu. Celotáborová hra vesele pokračovala. Děti musely nejen předvést svou rychlost a obratnost, například při přechodu houpající se klády nebo boji s vrrrky, ale dost často zapojit i mozky, to když luštily šifry, skládaly na sebe barevné kameny nebo musely vymyslet hádanky pro Gluma. Kromě těchto činností fungovala dost často i práce po družinách. Lvi se například připravovali na zářijovou účast v celostátním kole Závodu vlčat a světlušek. Jindy stavěli chýše, rozdělávali oheň. Ostatní družiny zase plnily nejrůznější bobříky a odborky. Odborky jsou vlastně určité zkoušky a úkoly, po jejichž splnění si vlče, světluška nebo skautík může našít na košili nášivku. Jelikož plnění odborek není nic jednoduchého, ten kdo ji splní a nášivku získá, se jí právem může chlubit. U nás se letos hodně plnila odborka táborník, zdravotník, školní prospěch, ale i třeba kuchař, která patřila mezi ty složitější. Mezi splněnými bobříky jednoznačně vedl bobřík květin, zručnosti, první pomoci a odvahy. Bobříka odvahy jsme plnili společně s táborovkou. Odvážní trpaslíci museli potmě dojít k hnízdu draka Šmaka a spící obludě nenápadně sebrat kousek pokladu. Statečných trpaslíků se přihlásila spousta, ale jak se stmívalo a přicházela noc, hodně jich vzdalo, takže bobříka absolvovali opravdu jen ti nejodvážnější. Několikrát za tábor jsme měli i táborový oheň, při kterém se zpívalo a hrálo. Při tom prvním museli trpaslíci předvést své zpěvácké umění a zazpívat ostatním svou písničku. K tomu se směli doprovázet na vlastnoručně vyrobené nástroje. Při posledním táboráku zase zahráli vedoucí dětem trochu předělanou pohádku O veliké řepě. Jeden z ohňů byl také slibový, při kterém nováčci skládali své světluškovské, vlčácké nebo skautské sliby. Když k nám na tábor zavítala vlna veder, chodili jsme se koupat do nedaleké nádrže ve vesničce Plachtín. Některé horké dny jsme si zpestřili vodní bitvou nebo zkouškou hasičských dovedností. Jindy jsme se třeba jen cachtali v potoce, což bylo také fajn. Na výlet jsme se rozdělili. Mladší děti vyrazili autobusem do Manětína, kde si zařádili v zámeckém parku, koupili si zmrzlinu a další drobnosti. Starší si vyrazili na pěší výlet po okolí. Nakonec dorazili do Nečtin, kde si také dali vytouženou zmrzlinu. I náš poslední táborový den byl krásný a slunečný, takže jsme mohli v klidu vyhlásit výsledky táborové hry, balit, uklízet a připravovat táborový oheň. Radovali jsme se, že letos proběhne všechno hladce, ne jako loňský rok, kdy několik dnů pršelo a my tábor bourali v dešti. Ještě několik týdnů jsme pak museli stany a hangáry sušit doma nebo ve škole. Letos to vypadalo opravdu dobře. Táborák proběhl perfektně a navíc přijelo i dost rodičů a kamarádů, kteří nám s bouráním měli pomoct. K ránu se však přihnala divoká bouře, která nadouvala stany a ohýbala stromy. V pět hodin jsme museli probudit všechny děti a shromáždit je v jídelně, protože jsme se báli, aby některá z olší nepadla na stany. Báli jsme se, že se nám zlomí stožár, nebo uletí kuchyň. Bouře se naštěstí asi za hodinu uklidnila a my to odnesli jen roztrženou plachtou nad umývárnou. Všechno bylo opět mokré, ale pršet nakonec přestalo. V šest hodin už se nikomu moc nechtělo jít spát, tak se s balením tábora začalo hned a tentokrát jsme ho měli sbalený v rekordním čase. Dokonce jsme autobus zavolali o dvě hodiny dříve. I u klubovny jsme vše složili bez problémů, včetně ještěrky, která se nám schovala mezi plachty. Letošní tábor se opravdu vydařil a budeme na něj rádi vzpomínat. Ať žije tábor 2011!

Maky

Fotky: Všichni :-)