Tour de Kačák 2008
Květnovou výpravu jsme se
oproti předešlým rozhodli pojmout ve sportovnějším duchu, jako cyklo
výlet. Aby si na své přišly jak mladší tak starší, i méně a více
výkonní cyklisté, byly zvoleny dvě trasy se shodným cílem. Ta kratší
vedoucí přímo na rozhlednu v Želené byla určená pro malé a méně
výkonné cyklisty, starší 15ti let a odvážnější se mohli vydat na
delší trasu pojatou jako závod nesoucí název Tour de Kačák. Paradoxně
máme text z trasy Tour de Kačák, ale foto z trasy pro „malé“ 
Na počátku bylo znám pouze start a cíl. O tom, co bude mezi tím, se dalo jen spekulovat. Každopádně trasu a úkoly měli na starosti Grizzly a Hanka, což slibovalo náročnou trasu a zapeklité úkoly. Odvážlivců, kteří se rozhodli okusit nepoznané se nakonec nenašlo moc, ale průběh akce to nijak neohrozilo. Družstva byla tedy nakonec dvoučlenná: červené barvy hájil Alfi s Kájou a ty modré Alča s Cákym. Po rozdělení do družstev jsme byli my, závodníci, seznámeni s pravidly. Ta zněla jasně: dojet na místo vyznačené na mapce, splnit úkol, vzít si další kus mapy a vydat se na další stanoviště. Krátce po deváté jsme nadšeně vyrazili vstříc prvnímu stanovišti. To se nacházelo nedaleko Chýně. První úkol byl inspirován pohádkou o Popelce – přebírání fazolí. To by nebylo zas tak náročné, kdyby se tohle všechno neodehrávalo v koruně stromů, kam bylo potřeba vyšplhat. Ale i to se dalo zvládnout a taky že zvládlo. Vzhledem k tomu, že jsme byla dvě nepříliš početná a poměrně vyrovnaná družstva a úkol shodně splnili, rozhodli jsme se, že i přes silného týmového ducha, budeme i další část trasy absolvovali společně. Nikomu z nás, už v tak svižném tempu, nestálo za to vytvářet si dostatečný náskok. Mapka ukrytá na prvním stanovišti nás dále navedla do Hájku, kde na každé družstvo čekala mozková rozcvička složená z rozmanitých zapeklitých úkolů. Rozhodli jsme se jejich řešení odložit na později a vydat se dál. A vlastně ještě o kousek dál, protože zde přišla chvíle, kdy jsme podcenili rady organizátorů, že mapy mohou být poupravené. Vyobrazené místo jsme vyhodnotili jako křižovatku ve Svárově, jelikož takový nápis na mapě byl, podobnost s mapu tu také byla, a také to bylo blízko, navíc směrem k místu, kam jedeme. Na místě jsme ale zjistili, že tu něco nehraje. Asi někdo ztopil ceduli, byla naše první myšlena. Že by byla chyba v nás, jsme si v tu chvíli nepřipouštěli. Když jsme ale propátrali i přilehlé okolí a pořád nic, rozhodli jsme se využít nápovědy přítele na telefonu a kontaktovali Hanku. Ta nám k naší velké radosti řekla, že jsme špatně a máme hledat ve Pticích. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vydat za kopec do Ptic. Tam už jsme zprávu bez problémů našli a stejně tak splnili úkol – nalezli jsme určené číslo popisné a identifikovali budovu. Pak opět nasedáme na svá kola a jedeme si vyšlápnout kopec, který jsme před chvilkou sjeli dolů. Naštěstí jsme za to odměněni příjemným a dlouhým sjezdem do Podkozí, kde už na nás čekal další bláznivý úkol: naplnit petku pouze za pomoci přibalených injekčních stříkaček. Záměrem evidentně bylo nás více vysílit, takže běháme nahoru a dolů, nasáváme a vstřikujeme a plníme flašky až po okraj. Splněno a jede se dál. Konečně už opouštíme asfaltku a míříme do lesa. Po chvilce už rozumíme, proč Grizzly, který si nás přijel obhlídnout a zkontrolovat, je tak trochu zablácený. Mokrá cesta plná touží udělala své a i my po chvíli vypadáme jako drsní bikeři, které v cestě nic nezastaví, ani kopec, který si někteří dovolí nevyjet, ale pěkně vyjít, tak ani potok a to doslova. Pro pokračování z dalšího stanoviště, kde jsme hledali zvířátka poschovávána ve stráni, bylo nutné dostat se na druhý břeh potoka – pro nás žádný problém. Jen zjišťujeme, že dál už nemá cenu snažit se vypadat čistě a vyhýbat se loužím a blátu. Musíme dojet do cíle. V cestě nám ale ještě stojí dvě stanoviště na trase. Míříme tedy do Nenačovic, kde je pro nás připraveno doplňovačka textu básničky a písničky, ale opět si ji necháváme na lepší (nebo horší?) časy. Poslední kousek mapy je sice nedaleko, ale jak se ukazuje, tak na kopci. Tady už se ukázalo, že síly ubyly a nejschůdnějším řešením je sesednutí z kola. No co, taky jedna tvář cyklistiky. Lehce vyčerpaní, ale stále v dobré náladě přijíždíme na místo určení. Úkol není zas tak náročný. Stačí pouze vylovit láhev z rybníka a vyluštit přiloženou šifru. Jak se později od Grizzly ale dozvídáme, původní záměr organizátorů byl trochu jiný – láhev měla plavat uprostřed rybníka, který navíc nevypadal moc vábně. Naštěstí příroda stála na naší straně a obě lahve byly již zahnány ke břehu, takže nebyl velký problém je vylovit. Luštění šifry opět necháváme na příhodnější okamžik, který jak doufáme brzy nastane, protože poslední mapka nás vede do skutečného cíle – na rozhlednu na Železnou. Cestou se však dozvídáme, že druhá část výpravy, se kterou jsme se tam měli v jednu hodinu sejít, byla rychlejší, než se čekalo a už je na cestě domů. Rozhodneme se také k mírné změně plánu a hledáme místo k odpočinku ve Lhotce. Tam ale nic není, a tak bez toho, aniž bychom navštívili rozhlednu jedeme směr domov. První odměnou je nám odpočinkový sjezd do Vráže a dále do Loděnice. Tohle všechno je vykompenzováno další částí cesty, vedoucí do mírného, ale téměř nekonečně se táhnoucího kopce, který po více než čtyřiceti kilometrech jízdy nebyl nic příjemného. Naštěstí tu byl náš náhradní cíl, kterým se stala nejmenovaná nučická restaurace, kde nás skutečně čekala zasloužená odměna. Ale také čas na vyluštění nasbíraných úkolů a taky finálový úkol, který rozhodl o vítězství. Skládačku sice složilo rychleji modré družstvo, ale za podaný výkon si cenu vysloužili všichni a především Grizzly a Hanka za přípravu a celou organizaci. Po příjemném odpočinku nezbývalo nic jiného, než naposledy šlápnout do pedálů a zabrzdit až doma.
Autor textu: Alča Hábltová
Fotky: Alča Hábltová, Maky
««« Předchozí text: Relí Monte Libušín 2008
Následující text: Lvi na krajském kole Závodu Vlčat a Světlušek »»»
Na úvodní stránku
